Víkendovka s dětmi květen 2008 - Kotvina
Kotvina - Údolí sviní - 8.5.-11.5.2008
Už od prvního pohledu na nádraží v Holešovicích jsem si říkala, že tenhle víkend nebude nuda. Když se skupina asi o patnácti lidech drala na nástupiště, vypadalo to jako 'Bohnice jedou na výlet'. Spurňoch s Bárou v bílých pláštích byli nepřehlédnutelní. Navíc každý dospělý dostal jmenovku s titulem, takže jsme jistě vyvolávali velkou důvěru.
Cesta rychle utekla a my brzo dorazili do osady Fort Oregano alias Údolí sviní (naštěstí, jsme za ty čtyři dny ani jednu svini nepotkali). Přivítali jsme se s Náčelníkem, Huhu, Nymbym a Věrkou, kteří už přijeli předtím a začali jsme se rozkoukávat. Teda příroda, to byl nářez. Pořád bylo na co koukat, hlavně z lavičky od záchodů :-). Odpoledne jsme se vydali na procházku pod Nymbyho velením. Řekněme, že podcenil ochotu, fyzickou zdatnost a zásoby pití svých svěřenců. Ale zase, když se jim dole v hospodě dala do pusy zmrzlina, byl klid.
Večer nás navštívili ufoni. Bylo to dokonalé. Musím říct, že když mávali za hudby z AKTA X a osvětleni ze světel Náčelníkova auta, každý byl ohromen. Všechna čest. Pak šly děti spát a kolem ohně začali dospělí dolaďovat hry na příští den. Za Spurňochovy kytary nám to šlo od ruky, ale stejně jsme skončili až hodně pozdě.
Ráno bylo vstávání těžké a ještě k tomu ozvučené štěkotem Báry (pejska, to jen tak pro upřesnění:-) ). Pak se hrála hra s obrázky pro ufony. Teda zapojit se do něčeho takového s Nikolou je o bránici:-D. Nakonec jsme se dobrali k záměru hry a ufoni neseděli na sluníčku v těch slušivých elasťáčkových oblečcích zbytečně.
Odpoledne jsme se změnili na slepce. Pro mě určitě to byla zajímavá zkušenost. Spolehnout se na Nikču chce trochu odvahy:-). A nesmím zapomenout poznamenat, že když jsme procházeli kolem ležícího a spícího triphyda, od Náčelníka na ně vedli jisté útoky kamínky. Trefoval se však do mě. Beru to, že neviděl;-).
Večer se šlo spát vcelku brzy a ke smutku všech to byl poslední večer Spurňocha. Ráno už ho zastihl málokdo.
Třetí den se hrála dáma s průběhem přes stanoviště. Dáma nebyla takový problém, jako spíš skládání parníčku. To uměli asi jen dva lidi. A jeden z nich byl Nymby, tvůrce hry:-D. Odpoledne jsme si všichni lámali hlavu nad hlavolamy. Vlastně celá víkendovka se nesla v duchu rubikovy kostky. Každý si to nechával od Nymbyho trpělivě vysvětlit a stejně to nikdo nechápal. 'Šup sem, šup tam, tady to dáš za roh, šup sem, šup tam a je to.' To nějak v jiných rukou nefungovalo.
Večer nám u ohně zahráli noví návštěvníci Bury s Jéňou, ufoni odletěli a všichni tesknili, že už se jede zítra domů. Poslední večer jsme si zpříjemnili nezapomenutelnou hrou s názvem skrytý slovní fotbal. Squash, kedluben. Kdo nechápe, ať se zeptá Hedviky a Terezky:).
Poslední ráno bylo kruté, mně se teda domů vůbec nechtělo. Ve vlaku jsme, asi po třetím rozsypání brambůrků po kupéčku, všichni, až na malou Lucinku, usnuli. Cesta byla hned za námi a my se ne zrovna voňaví a unavení rozprchli po Praze.
Doufám, že si brzy něco podobného zopakujeme. Bylo to super!!!
Papík, Eva
P. S.: Počasí vyšlo úžasně.
P. S. II: Slibuji, že fotky dodám Nymbymu co nejdříve!!!
